Michal Trčka: O smyslu otevřené vědy je třeba diskutovat (vedavyzkum.cz)
Z filozofie a etiky přes politologii až do světa nanovláken a otevřené vědy – sociální vědec Michal Trčka je důkazem toho, že i společensko-vědní pohled má v materiálovém výzkumu své místo. V rozhovoru vysvětluje, proč je důležité bavit se o tom, co otevřená věda skutečně znamená, jakou roli v ní hraje důvěra a co může akademická sféra získat, pokud zapojí i veřejnost.
Již více než rok pracujete jako sociolog v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR na OP JAK projektu AMULET, který je zaměřen na materiálový výzkum. Jak jste se jako sociolog dostal k tomuto projektu?
Asi vás překvapím, možná i pobavím, ale nejsem sociolog. Nejprve jsem studoval filozofii, doktorát mám z politologie a během něj jsem se začal seznamovat se sociologickým výzkumem. Proto bych se onálepkoval spíš jako sociální vědec, který má snahu realizovat interdisciplinární výzkum.
Jak jste se dostal do oblasti výzkumu víceškálových materiálů, které vznikají kombinací různých nanomateriálů do jedné hmoty, což jim dává unikátní vlastnosti?
Už během doktorského studia jsem začal učit etiku pro různé obory na Technické univerzitě v Liberci, až jsem se dostal k výuce pro program bioinženýrství týmu Davida Lukáše. Spolupracovali jsme i na řadě dalších aktivit, od vědeckých po popularizační. Jednou z nich byl například projekt TA ČR Podpora pro etické rozhodování v oblasti výzkumu a vývoje nanotechnologií. Podílel jsem se také na knize Nanovlákna, teorie, technologie a použití, která v minulém roce získala Cenu Josefa Hlávky za vědeckou literaturu v kategorii Vědy o neživé přírodě. A odtud už je takřka přímá cesta k projektu AMULET. Přihlásil jsem se do výběrového řízení na pozici sociologa, uspěl jsem, a vstoupil tak do dalších oblastí materiálového výzkumu.
Sociální vědec ve světě materiálového výzkumu
Co konkrétně jako sociální vědec v projektu AMULET děláte?
Měl jsem velké štěstí, že přípravný tým projektu vytvořil prostor pro reflexi společenského a ekonomického dopadu vyvíjených technologií. Má kolegyně a vedoucí tohoto úkolu, Tereza Stöckelová, pak definovala základní rámec sociologického výzkumu. Našim cílem je detailně zmapovat sociální a etické rozměry výzkumné a inovační praxe projektu AMULET a napomoci k jejich realizaci v souladu s principy otevřené vědy.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Řekl bych, že teď ho nejlépe odráží kresba mého čtyřletého syna „Tatínek pracuje“, což je taková hubená postava s nafouknutou hlavou a zarudlýma očima shrbená u počítače. Ale pokud bych se vrátil například o dva měsíce zpátky, byla to hlavně práce v terénu v podobě rozhovorů a diskuzí s výzkumníky z osmi zapojených institucí.
Jaké to je pro sociálního vědce ponořit se do světa materiálového výzkumu?
Mám možnost nahlédnout do světa laboratoří i vědní politiky. Setkávám se se špičkovými vědci, ke kterým bych se jinak nedostal. A hlavně je to pro mě velká osobní výzva, protože musím posunout svou expertizu tak, abych dokázal porozumět specifikům dané oblasti výzkumu a navíc realizoval aktivity, které nebudou jen naplněným indikátorem projektové dokumentace, ale budou mít reálný dopad. A to všechno s ohledem na specifika materiálového výzkumu.
Je něco, co vás překvapilo?
V projektu AMULET jsem dostal dostatek prostoru, důvěry a podpory k realizaci společensko-vědních aktivit, které rozhodně nejsou v tuzemském akademickém prostředí běžné. Velký podíl na tom má i hlavní řešitel projektu, Martin Kalbáč, který mezioborovou spolupráci podporuje a vytvořil pro ni skutečně dobré podmínky.
Pokud bych se měl zaměřit na samotný materiálový výzkum, tak je to neustálé objevování a překvapení. Už ve chvíli, kdy jsem obdržel projektovou dokumentaci, otevřel se přede mnou nový slovník specialistů projektu, kteří stojí za experimenty, teoriemi i aplikacemi. Většina z nich si vzájemně rozumí, ale nemyslím si, že každý z nich je schopný proniknout do všech detailů a nuancí odbornosti svých kolegů. A do tohoto světa jsme vstoupili já a kolegyně Tereza Stöckelová s naším vlastním specifickým slovníkem, odlišnými metodami a aktivitami.
Překvapení obecně je jedním z hnacích motorů poznání a u těchto mezioborových setkání je navíc přítomné takřka na každém kroku.
Otevřená věda vytváří transparentní prostor
Dvanáctého září pořádáte veřejné slyšení k otevřené vědě pod záštitou Vědecké rady Akademie věd ČR nazvané „Jak dát smysl otevřené vědě?”. Jaké konkrétní výhody by otevřená věda mohla přinést do výzkumu?
Mohl bych odpovědět výčtem výhod, na které už řada čtenářů jistě narazila. Takže to zkusím jinak. Můj oblíbený behaviorální ekonom a psycholog Dan Ariely provedl několik experimentů o podvádění. V jednom z experimentů studenti MIT podepsali fiktivní čestný kodex MIT a takřka nepodváděli. Principy otevřené vědy mohou pomoci překonat některé problémy spojené s neetickým chováním ve vědecké praxi, třeba i jen tím, že jejich přítomnost pomůže vytvořit prostředí pro transparentnější vědeckou praxi.
Není otevřená věda jen další módní buzzword?
Vůbec ne. Podle mě je otevřená věda způsob, jak vědu demokratizovat, například tím, že v rámci občanské vědy zapojíme veřejnost do výzkumného procesu. To také posiluje důvěru veřejnosti ve vědu. V rámci zářijového veřejného slyšení se chceme zaměřit právě na souvislosti principů otevřené vědy s důvěryhodností vědy, institucionální odolností a na vztah principů otevřené vědy s vědeckou integritou a etikou.
Na otevřenou vědu se dívám jako na soubor principů a praktik, které jsou jako ekvalizér (pozn. red: ekvalizér je zařízení nebo softwarový nástroj, který upravuje frekvenční charakteristiku zvukového signálu), který se dá různě nastavit. Proto je potřeba diskutovat, jak její principy implementovat v českém vědeckém provozu. Důležitou roli v tom budou hrát nejen klíčoví hráči, ale i široká akademická veřejnost.
Ekvalizér může být nastaven různě, třeba primárně k byznysovým cílům, jak to vidíme v oblasti open access u některých časopisů a vysokých publikačních poplatků, tzv. APC, které mohou dosahovat výše několika tisíc amerických dolarů za článek.
Můžete vysvětlit, co je to „veřejné slyšení"?
Jedná se o otevřené jednání zainteresovaných stran, od odborníků po širokou veřejnost, na kterém budou diskutovat o rozmanitých návrzích nebo činit rozhodnutí. Veřejná slyšení proběhnou celkem čtyři a první z nich proběhne v pátek 12. září v hlavní budově Akademie věd ČR na Národní třídě. Setkání je otevřené pro všechny zájemce z akademického světa i mimo něj.
Co vás přimělo setkání uspořádat?
V projektu AMULET jsem vypracovali přehledovou studii, ve které jsme shrnuli vývoj debat o zapojení veřejnosti do rozhodování o vědě a výzkumu v EU na příkladech diskusí o geneticky modifikovaných organismech, nanotechnologiích, syntetické biologii a umělé inteligenci. Studovali jsme, jak se zapojení veřejnosti v EU postupně posouvalo až ke konceptu otevřené vědy. Na základě toho jsme si pak definovali formáty, které bychom chtěli využít v projektu.
Jak veřejné slyšení probíhá?
Může se jednat o různé formáty. V České republice už probíhá řada aktivit v tomto formátu, ať už se jedná o popularizační diskuse s odborníky typu Science Café či veřejná slyšení Senátu PČR.
V našem případě spolupracujeme s Patrikem Španělem, který koordinuje aktivity v oblasti otevřené vědy jménem Akademické rady AV ČR, Oddělením Open Science – Knihovny AV ČR a Centrem pro podporu open science Univerzity Karlovy. Připravili jsme formát, který nabídne různé způsoby interaktivní participace. Návštěvníci se mohou zúčasnit panelové diskuse s možností zapojení publika nebo interaktivních workshopů, které budou mít podobu diskusních stolků. Účastníci se mezi nimi budou volně pohybovat. Do jaké míry se zapojí, je na nich, mohou jen poslouchat nebo zkoušet různé nástroje, jako je Data Stewardship Wizard, elektronické laboratorní deníky, klást dotazy v právní poradně nebo přijít na „ochutnávku” práce data stewarda. Další aktivitou bude diskusní hra Dilema k akademické etice a integritě.
V programu akce je dokonce připraven i experiment, že?
V rámci formátu online fóra bude probíhat otevřená veřejná diskuse k vybraným otázkám implementace principů otevřené vědy v ČR. Platformu spustíme týden před konáním veřejného slyšení a diskuse poběží ještě týden po jeho skončení.
Přijedou i zahraniční hosté. O koho půjde?
Hlavní řečnicí veřejného slyšení bude Louise Bezuidenhout, odbornice v oblasti sociálních věd z Leiden University, která se specializuje na problematiku otevřené vědy, sdílení dat a přístupu k nim a je součástí UNESCO Chair on Diversity and Inclusion in Global Science. V odpolední panelové diskusi se připojí online Carol Wilusz (Colorado State University), která má zkušenosti s americkými, evropskými i českými přístupy k otevřené vědě, a v současné době se zaměřuje především na postgraduální vzdělávání a školení o otevřené vědě, transparentnosti, reprodukovatelnosti a komunikaci vědy. Dále pak Reese Richardson, spoluautor projektu The Collection of Open Science Integrity Guides, a Deborah De Angelis z Knowledge rights 21, což je iniciativa věnující se například reformě autorského práva v režimu open access.
Co budete na slyšení prezentovat vy?
Spolu s Terezou Stöckelovou představíme výsledky případové sociologické studie zpracované v rámci projektu AMULET, která se zaměřuje na reflexi otevřené vědy, včetně příležitostí a problémů, které zavádění jejích principů přináší do každodenní výzkumné praxe.
Já budu navíc prezentovat první výsledky doprovodné aktivity v podobě takzvané deliberativní platformy, interaktivního diskusního on-line fóra, které tvoříme s programátorem Vratislavem Žabkou z Technické univerzity v Liberci.
Kdybyste měl přesvědčit čtenáře jednou větou, proč by měli 12. září přijít do Akademie věd na Národní třídu, co byste jim řekl?
Přijďte diskutovat, jak v českém kontextu naplnit potenciál otevřené vědy a učinit vědu, výzkum a inovace transparentnějšími, dostupnějšími a smysluplnějšími pro celou společnost.
Autorka: Miroslava Macháčková
Zdroj rozhovoru a foto: Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR
Michal Trčka působí jako vysokoškolský pedagog na Technické univerzitě v Liberci, kde vyučuje předměty zaměřené na aplikovanou etiku. Jako sociální vědec je zapojen do projektu OP JAK AMULET a je členem Centra Karla Čapka pro studium hodnot ve vědě a technice. Ve své vědecké činnosti se zabývá filozofií a etikou vědy a technologií, zejména interdisciplinárním výzkumem morálních intuic a sociálních dopadů rozvoje nanotechnologií a umělé inteligence. Věnuje se rovněž aplikaci metod hodnotově citlivého designu a tvorbě expertních systémů pro podporu etického rozhodování ve vědě a výzkumu. Mimo akademickou sféru působí jako spoluvydavatel nakladatelství a vydavatelství Academix.
